Na veletrhu FOR FISHNIG 2024 byla v hlavním přednáškovém sále přednesena průvodní přednáška společně s moderátorem a popularizátorem vědy Vladimírem Kořenem s názvem „Zachraň karase a slunku: Otočení populačních trendů kriticky ohrožených druhů“. Vedle toho tým studentů podílející se na aktivitě uspořádal dotazníkovou soutěž o stavu malých vodních nádrží dobře známým účastníkům na veletrhu. Pro nejlepší z účastníků byly k dispozici ceny ve formě triček, nožů a dárkových předmětů Biologického centra. Celkově se poznávacího kvízu zúčastnilo přes 300 lidí.
Výsledky aktivity „Zachraň karase“ jsou průběžně publikovány v prestižních zahraničních odborných časopisech:
Překryv potravních nik mezi invazními druhy střevličkou východní a karasem stříbřitým a původním karasem obecným
Šmejkal, M., Thomas K., Šmejkalová Z., Stepanyshyna Y., Bartoň D., Tapkir S., Meador T., & Vašek M., (2024). Isotopic niches reveal the impact of topmouth gudgeon and gibel carp on native crucian carp. NeoBiota. 93, 203-224.
Invazní druhy představují zásadní nebezpečí pro původní faunu s potenciálem pro vytlačení původních druhů a rozvrácením fungování původních ekosystému. Tyto druhy berou potravní zdroje původním druhům, a jejich efektivnějším využitím je postupně vytlačují z ekosystému. V tomto výzkumu bylo na původním druhu karasovi obecném a invazních druzích karasovi stříbřitém a střevličce východní testováno, zda dochází k velkému překryvu potravních nik mezi těmito druhy. Z výzkumu vyplývá, že původní karas obecný přichází o část potravních zdrojů, a největší dopad je při výskytu obou invazních druhů na lokalitě. Výzkum ukazuje potřebu aktivního managementu proti šíření těchto invazních druhů.
Elipsy zobrazují 95 % a 40 % prostor potravních nik modelovaných pomocí izotopů uhlíku a dusíku. Žlutá barva = karas obecný, zelená = karas stříbřitý, šedá = střevlička východní.
50 let historie rekordních úlovků rybářů ukazuje vytlačení původního druhu příbuzným invazním druhem
Šmejkal M., Thomas K., Kořen V., Kubečka J. (2024). The 50-year history of anglers‘ record catches of genus Carassius: circumstantial evidence of wiping out the native species by invasive conspecific. NeoBiota. 92, 111-128.
Úspěšné invazivní druhy ryb mohou způsobit obrovské škody na našich ekosystémech. V kontinentální Evropě vedlo vysazení karase stříbřitého k poklesu populací dříve běžného karase obecného. Jak u invazních, tak u původních druhů karasů se vyvíjejí dva fenotypy, a to zakrslý a vysokotělý, které závisí na intenzitě konkurence a predace ve vodním prostředí. Vysokotělý fenotyp je spojen s rozmanitějším složením rybího společenstva, může dosáhnout velkých rozměrů a je velmi atraktivní pro rekreační rybáře. Tato studie analyzovala trendy v rekordních velikostech původních a invazních karasů (jedinci blízko maximální dosažitelné velikosti druhu) hlášených rekreačními rybáři za posledních 50 let v ČR a zaznamenala invazi karase stříbřitého od jejich počátků do plně nasycené populační fáze. Studie poskytuje nepřímé důkazy o tom, že karas stříbřitý stojí za přechodem od relativně početné populace velkých karasů obecných k jejímu vymizení, zatímco velcí karasi stříbřití začali dominovat rekordním úlovkům rodu karas. To svědčí o tom, že karas, který je v současné době v červeném seznamu Česka zařazen mezi kriticky ohrožené, má velmi omezené možnosti realizovat svůj vysokotělý fenotyp. Ukazuje také potenciál využití dat od rekreačních rybářů pro mapování invazních procesů a jako zdroje relativně lokalizovaných informací o ohrožených druzích.
Přechod od kapitálních úlovků karase obecného (žlutá) k naprosté dominanci kapitálních úlovků karase stříbřitého (zelená).